Zkus si všimnout i drobnosti, neboť z malých věcí se můžou stát velké...:-)
16. 6. 2010
Vstávej květinko, už je čas... "Ale mi se ještě nechce," odpověděla květinka. "Pospěš si jinak bude pozdě!" ozval se znovu ten hlas. "Ne, já ještě chci spát," řekla tvrdohlavě a znovu usnula. Po čase se objevil člověk. "Podívej, tahle vypadá přešle," ukázal na květinu. " Nejspíš už asi nevykvete," odpověděl druhý člověk. "Tak jí vytrhneme," rozhodli se. " Ne počkejte já..." květinka už to nedořekla, protože už jí vytrhl. " Ach ta malá chudinka zaspala to, co bylo důležité, své probuzení..." dodal znovu ten hlas.
***
Jak je to prosté... Říct mě se nechce a potom dělat jako by to neexistovalo. Lenost člověku ubírá to, co pro něho časem může být důležité. "Ukliď nádobí do myčky," požádá mě maminka (probuď se květinko). " Neuklidím," odpovím (ale mi se ještě nechce). Nádobí tam zůstane ještě několik dní ležet špinavé a nakonec ho uklidí někdo jiný. (Ach ta malá chudinka zaspala, to co bylo pro ní důležité-své probuzení). Stačilo by se jenom zvednout a naskládat to tam a uvědomit si, že i já jsem jedla z toho špinavého talíře...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář